Opakem dobrého budiž dobře míněné (4), aneb etnicita jako speciální vzdělávací potřeba

publikováno 8.10.2012

 Romský žák – kdo je to romský žák? Jaké má romský žák vzdělávací vlastnosti? Mají romští žáci vzdělávací vlastnosti, které by bylo lze zobecnit? Jsou takto zobecněné vzdělávací vlastnosti romského žáka přiřaditelné většině romských žáků a kterým romským žákům tyto vzdělávací vlastnosti přiřaditelné nejsou a proč?

Jsou vzdělávací vlastnosti romského žáka toho druhu, že vzdělávání napomáhají či snad naopak? (srv. např. pověstnou píli vietnamského žáka). A v neposlední řadě, v čem je romský žák ve vzdělávání jiný či výjimečný (ve srovnání např. s žákem-cizincem či ve srovnání s českým žákem vietnamským, slovenským …, popř. ve srovnání s žákem vzdělávaným v rámci národnostního školství)?

Čili – je etnická či národnostní příslušnost, v našem případě příslušnost k romskému etniku, speciální vzdělávací potřebou? A proč právě a pouze etnická příslušnost romská?
Budeme-li i nadále ve vzdělávání používat sousloví „romský žák“, měli bychom být schopni říci „kdo je romský žák“, čili říci „romský žák je když …“, neboli bychom měli být schopni definovat speciální vzdělávací potřebu romského žáka, protože jen v tom případě jsme schopni definovat smysluplně podpůrná a vyrovnávací opatření.
Pokud ničeho takového nejsme schopni, pak není důvod v rámci vzdělávání o romském žákovi hovořit.

 Závažným problémem v této souvislosti je, že o romském žákovi mluvíme, pokud je to výhodné, není li to ovšem výhodné, hájíme pozice „dítě jako dítě“. Při vší úctě, velmi dobře si tuto strategii osvojili především neškolské subjekty všeho druhu, všichni ti, kteří s „romskými dětmi“ v „ostrém“ vzdělávacím procesu (povinné naplňování výstupů, kompetencí podléhající kontrole, nemožnost vyloučit žáka ze vzdělávání, …) nikdy nepracovali.
Vzdělávání Romů je obecně deklarovanou prioritou, čili v romském vzdělávacím referátu jsou peníze (ve školách finanční prostředky zoufale chybí) a kdekdo se tudíž rád ke vzdělávání Romů připojí, alespoň radou.
V okamžiku, kdy přestaneme pracovat ve vzdělávání se  „speciální vzdělávací potřebou – „romský žák“, dostáváme do potíží vše, co lze shrnout, s jistým zjednodušením,  pod označení „etnobyznys“.
Edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tzn. žáků se zdravotním postižením, zdravotním nebo sociálním znevýhodněním, popř. žáků nadaných budiž realizována odborníky ve školách, kterým budou vytvořeny podmínky pro efektivní inkluzivní práci. Nemyslím si, že je nutná existence přípravných klubů při NNO, když existují přípravné třídy, na které nejsou peníze. Pochybnou efektivitu má i všechno ukryté za termínem „doučování“, apod.

 Ve školách, ve kterých se snažíme o vytváření inkluzívního vzdělávacího prostředí se bez „etnické diagnózy“  z výše uvedených důvodů rádi obejdeme. Jedině smysluplná, protože profesionální, debata na téma speciální vzdělávací potřeby žáků může probíhat na úrovni jednotlivého žáka – čili konkrétní žák má tyto konkrétní speciální vzdělávací potřeby, které škola vyrovnává tímto balíčkem podpůrných a vyrovnávacích opatření.  Nebo lépe, každý žák má individuální vzdělávací potřeby (o míře jejich speciálnosti nechť rozkládá vědecká obec), které jsou naplňovány prostřednictvím individualizované vzdělávací péče.

 Závěr: Formální vzdělávání patří do škol.  Etnicita není speciální vzdělávací potřebou. Příslušnost k romské komunitě nic nevypovídá o vzdělávacích potřebách žáka. Nebo ano? (pokud ano, prosím o bližší charakteristiku – katedry pedagogiky, Muzeum romské kultury, LLP, Člověka v tísni, ombudsmana, … – ale prosím nikoli v rovině-romské děti rády tančí a zpívají). Nemáme problém se pohybovat v rámci legislativou stanoveného rozdělení speciálních vzdělávacích potřeb,  etnicitu nepotřebujeme.  Vágní legislativní definování SVP – např. sociálního znevýhodnění – řešíme v rámci Ligy svépomocí (viz např. Model komunitního a inkluzivního vzdělávání). 
Zásadními problémy ovlivňujícími vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním, chcete-li „romských žáků“, jsou absence předškolní přípravy  a vysoká absence ve škole.  Chceme-li ve vzdělanosti „romského žáka“ účinnou změnu k lepšímu, začněme tady. Přidejme k tomu podporu proinkluzivních opatření na školách. A podívejme se, kam směřují „romské vzdělávací peníze“.

Dodatek:  Chybí-li nám etnicita ve vzdělávání, popř. chceme-li nahlížet žáka prizmatem etnických či kulturních vzdělávacích charakteristik, podívejme na skupinu „ortodoxních“, tzn. olašských Romů, kteří vynikají „stálostí“ svých postojů.  
Níže uvádím „specifika“ z literatury. Která z těchto specifik mají bezprostřední vliv na „bezproblémové“ vzdělávání jsem barevně označil. Všechny ostatní charakteristiky efektivitu vzdělávání více méně ovlivňují.
K problematickému vztahu Romů a olašských Romů bych doplnil pouze, že Romové nechtějí, aby jejich děti chodili do třídy s olašskými Romy.
A dále bych snad raději nic dalšího nedoplňoval, i když bychom mohli uvažovat, jak se ve školách projevuje, že Olaši mají problémy s jinými než olašskými autoritami, co dělá s genetickou výbavou dětí skutečnost, že sňatky probíhají z majetkových důvodů pouze v rámci uzavřené olašské komunity a to i mezi příbuznými, z čeho se vypočítává cena olašské nevěsty, z čeho je generován rodinný příjem a jakou roli v tom hrají děti, ….

Specifika olašských Romů:

  • naprosto klíčová je široká rodina a rod, ze kterého pocházejí
  • zcela loajální vůči své rodině
  • volí radu starších a olašského krále
  • Rada starších – olašské soudy (placení ceny za nevěstu, manželské nevěry)
  • největším trestem pro olašského Roma je potom vyloučení z komunity
  • Rada starších vykonává také svatby, křtiny a podobné akty
  • domlouvání sňatků dětí rodiči, a také ceny za nevěstu, kterou platí rodina (otec) ženicha.
  • v olašské komunitě přetrvává  nerovné postavení muže a ženy
  • role ženy spočívá v péči o děti a domácnost
  • řada olašských žen je i dnes negramotných
  • specifický zevnějšek, hl. u žen – dlouhé sukně, copy a drdoly, výrazné šperky, výrazné líčení
  • ostříhání je velkou potupou
  • silný vztah k zlatu
  • Olaši si potrpí na rodinné oslavy, dobré a bohaté jídlo, drahé oblečení, šperky, auta –symbol úspěchu,
    bohatství, a postavení v komunitě
  • pracují jedině ve formě obchodování, fyzická práce je potupa
  • drobnými krádežemi jsou pověřovány ženy a děti
  • považují se za nadřazené ostatním skupinám Romů a gadžů

(zdroj:Prevence kriminality u olašských Romů v Brně, H. Stránská, (diplomová práce FSS MU) 2012,
kap. 2.3 Specifika Olašských romů)

 Závěr k dodatku: Se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami – a to i těmi, kteří navíc patří k romské komunitě – si v rámci Ligy komunitních škol dovedeme poradit.
Jsme však v očekávání doporučení, jak vzdělávat olašské Romy. Doporučení, prosím, zasílejte na[email protected].